Zdeněk Dalecký

narození: 8.8.1951 v Praze

sourozenci: mladší bratr

bydliště v dětství: Praha 7 - Holešovice

Co dělali tvoji rodiče?

Moji rodiče byli úředníci.

Co škola?

Nejvíc mě bavil přírodopis a tělocvik. Musel jsem doma hlídat dědu, takže jsem měl hodně neomluvených hodin a dostal jsem na vysvědčení dvojku z chování.

Po základce jsem nevěděl co budu dělat, tak to táta rozhodl za mě - řekl, že půjdu do podniku, kde pracoval a budu se učit na elektrikáře.Táta tam dělal vedoucího, takže mi zařídil pohovor a tam se mě zeptali akorát na číslo bot. (smích)

Na učňáku jsme chodili hodně na brigády (na chmel - tam jsme museli natrhat určitý počet větviček. V tý době jsem si vydělal asi 300 Kč a koupil jsem si za to vzduchovku).

Taky jsme s bráchou a dvěma kamarády vylezli po hromosvodu až na střechu školy a pověsili jsme tam červený praporek, abychom dokázali, že jsme tam byli.

Co jsi dělal po učňáku?

V tom samém podniku, kde jsem absolvoval učňák, jsme pracovali na Výstavišti jako elektrikáři - připravovali jsme osvětlení na výstavy, zapojovali jsme zářivky a tak.

Tam jsem byl asi rok a pak jsem šel na vojnu. Předtím jsem musel absolvovat lékařskou prohlídku zda jsem schopen základní vojenské služby a pak mě odvedli - to bylo nějak na podzim.

Ptali se mě, co bych chtěl dělat, tak jsem řekl, že bych chtěl s něčim jezdit. Řekli, ať si udělam řidičák - přispěl jsem si asi 300 Kč a oni mi umožnili absolvovat autoškolu a dali mi řidičák na všechno, takže jsem někdy v dubnu 1970 nastoupil na vojnu do Litoměřic na 2 roky jako řidič.

Máš nějaký nezapomenutelný zážitek z vojny?

Někdy v druhém měsíci, co jsem byl na vojně, jsme jeli na brigádu do lesa na dříví a když jsme kolem páté hodiny jeli zpátky, tak si řidič i jeho nadřízený dali každej 3 piva a v plný rychlosti převrátili náš náklaďák vzhůru nohama, protože sjeli ze silnice. Vzadu na korbě na lavicích nás sedělo asi 20 vojáků. Pod nohama jsme měli potřebné vybavení jako třeba sekery, várnice a tak. Bylo to někdy v červnu ve vesnici Žandov, takže nehodu viděli místní obyvatelé a pomohli nám. Byla to vážná nehoda, kde bylo hodně těžkých zranění a jeden voják zemřel. Jeden si si zlomil páteř, takže šel hned do civilu. Byl tam s náma jeden tzv. mazák (už měl skoro konec vojny) a dělal nám dozor. Byl to kamarád řidičů, tak si sedl na motor (bylo tam místo jenom pro dva a on byl třetí) a jak ten náklaďák sjel ze silnice do potoka, tak toho mazáka zmáčkla střecha kabiny a zlomila mu vaz. Já jsem dostal ránu do hlavy - asi várnicí.

Bylo tam hrobový ticho. Přijeli záchranáři, vytahovali nás ven a psali nám na ruce čísla, podle toho, jak těžké jsme měli zranění a v jakém pořadí pojedeme do nemocnice - já jsem měl trojku. Probudil jsem se až v nemocnici v České Lípě - měl jsem otřes mozku, převrácený střeva a oboustraně zlomenej pravej kotník. To ale zjistili až když mi rozřízli kanadu, která mi to zachránnila, jinak bych ten kotník měl úplně posunutý a otočený. Pak mě převezli do nemocnice v Terezíně. Řidiči dostali každej dva roky kriminálu od soudu, který byl v kasárnách. Psali to dokonce i v novinách protože ten den jezdili všechny sanitky z okolí. Velitel roty za mnou chodil do nemocnice do Terezína a když přišel poprvý, tak mi řekl, že všechny náklaďáky jsou už rozebraný, tak až se uzdravím mi přidělí vůz gaz-69.

Co jsi dělal ve svém volném čase? Jaké byly tvoje zájmy?

Hrál jsem na kytaru, chodil jsem často do ZOO fotit zvířata, chodil jsem do kina a hrál jsem na dvoře s klukama fotbal.

S tvojí babičkou jsem chodili každou neděli na odpolední tancování. Hodně jsme se procházeli, třeba na Hrad, koupat se do Vlatvy a tak.

Chodil jsi na nějaký koncerty jako třeba na Pražské jaro?

Na koncerty jsem nechodil - nějak jsem se o to nezajímal.

Řešil jsi tehdejší režim, okupaci nebo změnu režimu v roce 1989? Šel jsi podpořit nějaké povstání?

Řešil jsem to - sledovali jsme to. Za okupace v roce 1968 mi bylo 17 let, tak jsme s kamarádama zamalovávali názvy ulic a strhávali čísla domů, aby Rusáci nevěděli, kde jsou. Taky jsem byl v roce 1989 na Pláni, na Václaváku, na Můstku (třeba když byli manifestace a tak).

Pamatuješ si nějaký důležitý/překvapivy/hezký okamžik?

Jak jsem potkal babičku - potkali jsme se na poště v Praze 7. Babička byla na brigádě za přepážkou a já jsem tam vozil firemní poštu. 3 roky jsme spolu chodili a pak jsme měli svatbu a narodila se nám dcera, tvoje mamka.

Vzpomínáš na vojnu v dobrém nebo ve zlém a proč?

V dobrým - měli jsem tam dobrou partu a kolektiv, dokonce jsem se asi rok a půl scházeli ještě po vojně.

Jak jsi trávil prázdniny?

Když jsem byl na základce, tak jsme jezdili na tábor a k babičce (k rodičům babičky do Horního Jelení u Holic).

Na jaké nejvšednější věci vzpomínáš?

Na to, jak se špatně sháněly normální věci jako maso, toaletní papír a tak a jak se na všechno stály fronty.

Taky jsme jako děti neměli televizi, tak jsme poslouchali rádio a televizi naši koupili až v roce 1970 a byl jenom jeden program. Taky jsme neměli auto. Občas jsme lezli do cizích zahrad na ovoce.

Pamatuješ si na nějakou škodolibost, kterou jsi udělal?

Pamatuju. Nachytali jsme chrousty a starý bábě v přízemí jsem je hodili do bytu. (smích)

Chtěl bys ještě něco říct na závěr?

Jenom, že teď už jsem v důchodu a rád chodím na ryby.