Oldřich Humhal

Vzpomínky mého dědy Oldřicha Humhala, který vypráví o tom, jak Mníšek dříve vypadal, jak se dříve žilo, jak nás ovlivnily roky 1948, 1968 a 1989 a co vše se změnilo.

Jak Mníšek dříve vypadal a jak vypadalo tvé dětství?

Mníšek dříve vypadal úplně jinak. Mníšek byl městys a měl asi jen 1500 obyvatel. Tenkrát v Mníšku nebyla jedna školní budova, do které se žáci chodili vzdělávat. Dříve byla v Mníšku obecná škola a tzv. měšťanka (městská škola). Obecná škola bylo pro prvních 5 ročníků. Když jsem chodil do obecné školy, tak jsme neměli třídy v jedné budově. Do první třídy jsme chodili na lesní správu, do druhé třídy, tam kde je dnes pošta atd. Měšťanka byla pro děti od páté třídy do osmé třídy, za války také do deváté. Měšťanka stála tam, kde je dnes městský úřad. Dříve nás do obecné školy chodilo asi 25 nebo 30, ale do měšťanky chodili také děti z okolí, třeba z Líšnice, nebo z Kytína kde měli jen obecné školy (do 5 třídy). Děti poté přišli z okolí do Mníšecké měštanky a nás bylo ve třídě i přes 40. Dříve se také žilo úplně jinak. Moji rodiče měli asi devět hektarů polí, takže jsem jim hodně pomáhal a nebylo tolik volného času. Spousta spolužáků také navštěvovala skaut a chodila na různé výlety. Můj otec měl také mimo zemědělství firmu, která vyráběla betonové zboží, třeba roury, tašky, sloupky, nebo skruže. Já se později také vyučil v tomto oboru.

Jak vypadal Mníšek a okolí za války ?

Za války tady byla na tři týdny německá armáda, asi četa vojáků. Byli ubytováni ve Velké hospodě a tady v Mníšku na louce si postavili terče a cvičili ve střelbě. Vzpomínám si, že na Dobříši na zámku byl ubytován německý protektor Daluege a ten jezdil přes Mníšek denně do Prahy.

Jak se změnilo Česko po válce?

Ke konci války se sešly čtyři velmoci, které bojovaly proti německu a dohodly se na uspořádání Evropy. Rusové měli ve válce největší ztráty, protože oni nehleděli na to, kolik vojáku padne a proto si dělali největší nárok na území. Když se pak stanovily státy, které budou podléhat Moskvě, tak na to Česko doplatilo. Evropa se rozdělila na západní a východní a my jsme se bohužel dostali do východní. Úroveň života v Česku začala od této doby postupně velice zaostávat za západem. Po válce sice nastal na chvíli relativně klidný život, ale to se v roce 1948 výrazně změnilo.

Jak se změnil život v Česku/Mníšku po roce 1948?

V roce 1948 nastal komunistický převrat a spousta věcí se změnila. Dříve bylo v Čechách rozšířené hospodaření v malých rozměrech tzv. malohospodářsví. Hodně lidí mělo své pole, ze kterého si vypěstovali obilí a ze které měli obživu. Po převratu všechny živnosti zanikly, veškeré soukromé podnikání skončilo a začalo se hospodařit jinak.

Všechno se zcelovalo. V Mníšku vznikl státní statek, do kterého spadaly veškeré pozemky a ten všechno obdělával. Takže malozemědělství padlo a všechno poté začaly dělat stroje. Spousta lidí dříve pracovala při žních na polích a teď je nahradil jeden kombajn, který všechno posekal.

Po roce 1950 vzniklo v Mníšku hutnictvní. Postavili se Kovohutě, kde se začaly vyrábět hliníkové slitiny a pod Skalkou se začalo těžit ložisko železné rudy. Já jsem zde také pracoval, asi deset, nebo jedenáct roků. Ruda nebyla příliš kvalitní, měla jen asi 30 % železa, takže se dodávala do tzv. hrudkoven, ve kterých se z chudé rudy udělaly "hrudky", které obsahovaly přes 90 % železa a ty se vozily do vysokých pecí, například do Kladna.

Tenkrát byl život dost obtížný. Já jsem měl syna v Německu a když jsem za ním chtěl jet, tak jsem musel požádat závod, aby mi dal doporučení, pak mi policisté museli dovolit odcestování a muselo se zařídit hodně věcí, než jsem dostal povololené na cestu do Německa. Lidé navíc mohli cestovat pouze po východním bloku. Když se někomu podařilo jet na dovolenou, tak to bylo většinou do Maďarska na Balaton.

Jak ovlivnil život rok 1968?

V roce 1968 jsme si už mysleli, že režim padne a že se dostaneme z vlivu Sovětského svazu, ale to se nakonec nepovedlo, protože přijela ruská vojska.

Hranice byly neustále uzavřeny drátem pod proudem a nikdo neměl šanci projít. Tenkrát se však po příchodu vojsk hranice na pár dnů otevřely. Hodně lidí toho využilo a odjelo na západ. Některé státy k nám byly hodně otevřené, třeba Švýcarsko a spousta lidí tam našla azyl.

Lidé, kteří věřili, že režim padne a kteří třeba vyvěsili vlajku do oken, pak měli potíže, když se režim opět obnovil.

Komunistický režim tedy nadále pokračoval až do roku 1989, kdy jsme se definitivně osamo-statnili a o pár let později přestal Sovětský svaz existovat. Začalo se tady žít demokraticky.

Máš nějaký zajímavý příběh, který se ti tenkrát přihodil?

Ano, když do Čech přišli v roce 1968 Rusové, tak jsem ještě se svým kamarádem navrhl, že bychom jim mohli napsat nějaký vzkaz na silnici. Vyrazili jsme asi o půl paté a nikoho, kdo by nás pozoroval jsme neviděli, a tak jsem tam něco napsal, už nevím přesně slova, ale nějaký komunista nás u toho tenkrát viděl, moc se mu nelíbilo co jsem napsal a později jsem měl kvůli tomu v práci problémy.